Turecko (oficiálním názvem Turecká republika) je demokratickou zemí ležící v Malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě. Turecko hraničí na severovýchodě s Gruzií, na východě s Arménií, Ázerbájdžánem (exklávou Nachičevan) a Íránem, na jihovýchodě s Irákem a Sýrií. Z jihu omývá břehy Turecka Středozemní moře, ze západu Egejské moře. Na západním okraji evropské části Turecka probíhá hranice s Řeckem a Bulharskem. Severní břehy Turecka omývá Černé moře.
Přírodní podmínky : Evropskou část Turecka tvoří Východní Thrákie. Asijská část, Anatolie, je značně hornatá. Pobřežní roviny jsou úzké, mezi nimi a centrální plošinou leží pohoří Taurus. Východní Turecko je nejhornatější částí země. Pramení zde řeky Eufrat, Tigris a Aras, leží tu jezero Van a nejvyšší turecká hora, biblický Ararat (5165 m).
Klima : Turecko se nachází v zóně subtropického klimatu. Zvláštnosti reliéfu však předurčují rozmanitost klimatických podmínek země. Srážky jsou rozloženy na území Turecka nerovnoměrně, nejvíce jich připadá na východní část Černomořského pobřeží. V jižní části anatolské náhorní plošiny jsou srážky ojedinělé.
Nerostné suroviny : Na území Turecka je více jak 100 druhů nerostných surovin. Země disponuje mnohými druhy rudných, těžebně-chemických, tepelně-energetických surovin. V první řadě jsou to chromové, wolframové, měděné rudy, boritany, mramor, uhlí atd. Na podíl Turecka připadá 25 % celosvětových zásob rtuti. Turecko má obrovské tepelně-energetické zdroje - nafta, uran, hnědé uhlí, černé uhlí.
Doprava : Silniční doprava - v posledních dvou dekádách směřovaly do silniční dopravy značné investice. Systém moderních dálnic a rychlostních komunikací se rychle rozšiřuje. Celková délka silnic je 382.387 km, z toho však jen 61.090 km jsou silnice s dokončeným pevným povrchem. Železniční doprava - síť železnic dosahuje 10.466 km, z toho 1.524 km tvoří elektrifikovaná trakce. Rozvoj železnic je limitován reliéfem území Turecka. Železniční doprava je však považována za velmi perspektivní a směřují do ní významné investice. Námořní doprava - Hlavní námořní přístavy - Istanbul, Mersin, Samsun, Trabzon, Iskenderun, Izmit a Izmir. Po zprovoznění ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan vzroste význam přístavu Ceyhan vzhledem k jeho ropným terminálům. Letecká doprava – národní i vnitrostátní letecký dopravce - Turkish Airlines (THY) zůstává nadále státní společností, nedaří se její privatizace. Zabezpečuje letecké spojení se všemi důležitými mezinárodními leteckými uzly. Velmi rozvinutá je vnitrostátní osobní letecká doprava. Soukromí dopravci zabezpečují především charterové lety. Mezinárodní letiště v Turecku: Istanbul (Atatürk), Ankara (Esenboğa), Izmir (Adnan Menderes) a další.
Energetika : Stavba, provoz energetických objektů a distribuce elektrické energie v Turecku jsou defacto soustředěny v rukou státu. Vetší část elektrické energie se spotřebuje průmyslovými podniky, ale zvyšuje se i její spotřeba na každodenní potřebu. Největší hydroelekrárny v Turecku jsou - Hydroelektrárna Keban na řece Eufrat a hydroelektrárna Chirfanly mna řece Kyzyl-Yrmak. V zemi je 50 hydroelektráren a 30 tepláren.
Průmysl : Podíl průmyslu v ekonomice země činí asi 28 %. Růst průmyslové výroby v roce 2007 byl plynulým pokračováním hospodářského oživení z roku 2002 po hospodářské krizi v r.2001. Oživení se nejvýrazněji projevilo v automobilovém průmyslu, který se stal nejdynamičtější složkou turecké ekonomiky a především exportu. Rozvinuté jsou i odvětví:
textilní
koželužství
potravinářství
chemické, farmaceutické odvětví
energetika
metalurgie
stavba lodí
výroba automobilů a domácích elektronických spotřebičů V současnosti kvůli východoasijské konkurenci zažívá textilní průmysl Turecka propad. Výroba hnojiv, hlavně fosfátových a dusičných v oblasti Izmiru a Istanbulu. Zpracování nafty provádí státní podniky v Batmě, Izmitu, Aliaga v Mersině.
Zemědělství : Přibližně třetina celého území je zemědělsky obdělávána a využívána. Turecko je soběstačné ve všech základních zemědělských produktech (obiloviny, ovoce, zelenina, cukrová řepa, olejniny) a část produkce se vyváží. Významný je: chov drůbeže, ovcí, koz a hovězího dobytka. Tradiční položky, které se vyváží: čaj, bavlna, tabák, olivy, rozinky a další čerstvé i sušené plody. Lesnictví: Lesnictví – je v Turecku perspektivním oborem, jehož rozvoj souvisí s bojem proti pokračující erozi půdy s dopadem na krajinotvorbu v národním měřítku. Rybářství: Rybářství - přes zdánlivě dobré podmínky je mořský rybolov méně rozvinut. Vývoz čerstvých a zpracovaných ryb čelí silné mezinárodní konkurenci a jen těžko hledá uplatnění na zahraničních trzích.
Ekonomika : Turecko patří mezi nejperspektivnější rozvojové trhy s velkým ekonomickým potenciálem. Podle údajů OECD je 17. největší ekonomikou na světě. V roce 2007 pokračovala vláda v plnění Předvstupního ekonomického programu schváleného Evropskou komisí. Dle údajů (únor 2008) Tureckého statistického institutu činil HDP za první tři čtvrtletí 2007 v běžných cenách 384,661 mld. USD, což představuje růst ve stálých cenách o 4 %, přičemž nejvyšší tempo růstu zaznamenalo stavebnictví (11,5 %).
Inflace : Ukazatel inflace, tj. tempo růstu maloobchodních cen, v roce 2007 sice poklesl, a to na 8,4 %, nicméně cíl vlády ve výši 4 % nebyl dodržen.
Investice : Vláda zavedla nový systém investičních pobídek, který se zaměřuje především na vyrovnávání ekonomické a sociální úrovně jednotlivých oblastí. Druhou oblastí jsou subvence na podporu malého a středního podnikání. Kromě toho poskytuje turecká vláda subvence na spotřebu energie (tzv. Energy Support). Nejvíce investovaly země EU (tedy Německo, Francie, Nizozemí, VB, Itálie a další) převážně do sektoru služeb. Pro český průmysl by byla nejzajímavější oblast energetiky, v ní však nemá turecká strana dořešeny některé důležité otázky.
Zahraniční politika : Tureckou zahraničně-politickou prioritou posledních let je vstup do EU. Nejvýznamnějšími politickými spojenci Turecka jsou kromě evropským zemí USA a Izrael, novým jevem je postupné sbližování se sousedními muslimskými zeměmi Blízkého východu. Známky revitalizace jeví také relace s dosavadním regionální rivalem Ruskem.
Česko-Turecká ekonomická spolupráce : Turecko je z pohledu českého exportu jedním z velkých a dlouhodobě významných trhů, drží se v první „elitní dvacítce“. Dynamický rozvoj ekonomiky vysvětluje zařazení Turecka mezi nejperspektivnější trhy. Zájem českých firem na vývozu a tureckých firem na dovozu se soustřeďuje především do oblasti energetiky. V posledních letech došlo ke změně komoditní skladby vzájemného obchodu. Ve vývozu i v dovozu převládají průmyslové výrobky. Automobily a televizní obrazovky zůstávají na předním místě ve vývozu, ale na důležitosti získávají zařízení k automatickému zpracování dat, díly a příslušenství motorových vozidel a další strojírenské položky. V dovozu se výrazně zvyšuje podíl automobilů a oděvů.
Turistický průmysl : Příjezdový cestovní ruch zaznamenal v posledních dvaceti letech silný růst, nyní tvoří významnou část turecké ekonomiky. V roce 2005 přijelo do země 24 milionů turistů. Mezi nejznámější letoviska na Turecké riviéře patří např. Alanya, Antalya, Belek, Side a Kemer. Na Egejské riviéře jsou populární letoviska Bodrum, Marmaris, Fethiye aj.
Zahraniční obchod : Výrazným způsobem roste zapojení Turecka do světového obchodu. Zároveň roste pasivní obchodní bilance Turecka, v důsledku zdražování dovozu energie, nevhodné struktury průmyslové výroby a snižování podílu vývozu zemědělských výrobků. Hlavními obchodními partnery Turecka jsou země EU. Nejvýznamnějšími vývozními položkami jsou: automobily a příslušenství, oděvy, bojlery, stroje a zařízení, elektrické stroje, železo a ocel, minerální paliva a oleje, ovoce a plasty. V dovozu jsou to: minerální paliva a oleje, bojlery, stroje a zařízení, automobily a příslušenství, železo a ocel, elektrické stroje a zařízení, plasty, perly a drahé kameny, organická chemie a farmaceutické produkty. Obchodní výměna mezi ČR a Tureckem vzrostla v roce 2007 o 35,5 % v porovnání se stejným obdobím loňského roku, na růstu se stejnou měrou podílel vývoz i dovoz.
Členství v mezinárodních institucích : Člen NATO, OSN, FAO, IAEA, ILO, ITU, UNESCO, WHO a WTO, IMF (Mezinárodní měnový fond) a IBRD (Světová banka), Rady Evropy, OBSE, ECO (Organizace ekonomické spolupráce). Turecko je zakládajícím členem Organizace černomořské hospodářské spolupráce (BSEC) a D-8 (Developing Countries), OECD.
Administrativní centrum: Ankara 4 319 167 obyv. (2005)
Prezident a předseda vlády: Abdullah Gül (od r.2006) Recep Tayyip Erdoğan (od r.2008)
Státní svátek: 30. srpen - Den vítězství 29. říjen - výročí vzniku republiky
Počet obyvatel: 71 158 647 obyv. (2007) Rozloha : 780 580 km² (z toho 1,3 % vodních ploch)
Hustota zalidnění: 93 obyv./ km² Podíl měst. obyv.: %
Tel. kód: + 90 Poštovní index : 06x xx Ankara Mezin. automob. značka: TR
Peněžní jednotka: nová turecká lira (YTL)
Územní struktura: Turecko se dělí na 81 provincií. Provincie se seskupují do 7 regionů; toto členění však slouží statistickým účelům a netvoří úroveň státní správy.
Velká města: Ankara 4 319 167 obyv. (2005) Istanbul 11 372 613 obyv. (2007) Izmir 3 097 000 obyv. (2007) Bursa 1 562 828 obyv. (2007) Adana 1 530 257 obyv. (2007)
Jazyky: turečtina
Národnostní složení :
Turci (80 %)
Kurdové (17 %)
Arméni, Arabové, Řekové, Albánci, Gruzíni, Lazové, Čerkesové, Židé (3 %)
ostatní
Náboženství: islám (sunnitský), malé skupiny pravoslavných křesťanů
irucz.ru sales
Dnes: 4817 reg.uživatelů, 35900 článků,
Turecko 
