| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() ![]() | Domů >>> Zprávy* >>> Ruská federace |
NABÍDKY a POPTÁVKY - profesionálních partnerů - Systému iRUCZ.RU nebo - v ruštině" Více...>>> AKCE: Proužková reklama - cena od 345,- Kč. vlcek@irucz.ru Podrobněji...>>> | ![]() |
Ruská energetika do roku 2035: velké čtení pro české firmy![]() Ani koronavirová pandemie nezabránila ruské vládě projednat a schválit jeden z klíčových materiálů: Rusko a atomová energie - pevné spojeníSvětové energetické trendy a výzvySvětové energetické trhy nestabilitou, u ropy může navíc dojít k vrcholu poptávky ještě před rokem 2030. Přebytek nabídky ropy v posledních letech vede k poklesu cen. Plyn čeká mezi energetickými surovinami nejvyšší růst, atraktivní jej dělají hlavně nízké emise CO2, mohl by se navíc ve velkém využívat i na výrobu vodíku. U uhlí se svět rozchází: zatímco země OECD budou jednoznačně jeho využití snižovat, mnoho rozvojových zemí na něm zakládá svůj hospodářský růst. Rusko a Austrálie by měly ovládnout světový trh s uhlím a udržet si pozice dvou nejsilnějších hráčů na trhu. Elektrická energie navýší svůj podíl, také nefosilních paliv se bude využívat daleko více. Z nových technologií by Rusko mělo sledovat a zapojit se do výroby elektrických aut, nových způsobů generace a distribuce elektřiny, výroby vodíku a skladování uhlíku. Geopolitika resp. ruský pohled na svět se ve strategii odráží v konstatování, že „od roku 2014 mnohé státy praktikují diskriminační přístup k ruské energetice“. Pokud by se poptávka po ruských energetických surovinách výrazně snížila, musela by ruská energetika přejít od strategického ke krizovému řízení. Klíčové směry rozvoje ruské energetiky Do roku 2024 se má těžba ropy vyšplhat na 555 mil. tun, o jedenáct let později být aspoň 490-555 mil. tun. Má se přikročit ke stimulaci těžby na již využívaných nalezištích a zároveň otevírat menší naleziště. Měl by se více rozvinout byznys domácích servisních organizací a ropných SMEs. Ropné produkty prodávané na ruském trhu by měly být ze sta procent ruské. Zemní plyn by měla čekat skvělá budoucnost, a to i při velkých změnách, kterými světový trh s touto surovinou prochází. V LNG hodlá Rusko patřit mezi světové lídry, také díky stavbě nových hubů v Arktice, nové terminály mají vzniknout i na Kamčatce a v Murmansku. LNG by se také měl dostat do odlehlých RU regionů, což si vyžádá novou infrastrukturu. Na trhu EU chce Rusko svoji pozici udržet. Mezi exportéry zemního plynu se Rusko nespokojí s horším než druhým místem. Za čtyři roky by jeho těžba měla být v rozmezí 800-820 mld. m3, k roku 2035 pak 860-1.000 mld. m3, ve stejný rok by mělo v Rusku vznikat 80-140 mil. tun LNG ročně. Třicet pět procent ruských surovin by v roce 2035 mělo procházet zpracováním v domácích petrochemických provozech, k čemuž ale bude potřeba odstranit úzká místa, především na železnici. Těžba uhlí se má zvýšit na 530 a za patnáct let až na 668 mil. tun, to vše při postupném uzavírání nerentabilních dolů a soustředění se na vysoce zisková ložiska. Rusko chce mít světový tržní podíl min. 25 %. Výkon instalovaných kapacit na výrobu elektrické energie má vzrůst na 250-260 GWh, prioritní technologií ke konci platnosti strategie se má stát kogenerace výroby elektřiny a tepla. Výzvou na ruské poměry bude cíl zásadně zlepšit plánovací a řídící procesy tak, aby k roku 2035 byly všechny objekty nad 220 kW stoprocentně automatizovány. Tradičně pro Rusko elitní atomová energetika by se měla zaměřit na zvyšování konkurenceschopnosti nových jaderných elektráren a pokračovat v průzkumu ložisek uranu. Na svět by měly přijít nové plynové centrifugy a podpory by se mělo dostat i stavebním firmám, aby si udržely potřebné kompetence. Vzdálené regiony by část svých energetických potřeb měly dosahovat s pomocí jaderných technologií. Geografický aspekt v rozvoji ruské energetiky Rusko bude klást zvýšený důraz na zajištění stabilních dodávek energií na poloostrov Krym, do Kaliningradu a Sevastopolu, na Dálný východ, severní Kavkaz a do Arktické zóny (strategie navazuje a je v souladu s loni přijatou doktrínou energetické bezpečnosti). Ropný průmysl má za úkol stabilizovat těžbu ve východní Sibiři, na Dálném východě a v Arktické zóně. Kontinentální šelf by se měl nejen více využívat, jeho využití by ale měly více než v minulosti realizovat domácí poskytovatelé služeb. Severní mořskou cestu by měly primárně využívat ropné tankery ruské výroby. I plynárenství má budovat nová centra těžby ve východní Sibiři, na Dálném východě. Domácí poptávku podpoří plánovaná masivní plynofikace obytných domů, u Dálného východu má v plynofikaci hrát podstatnou roli Síla Sibiře. Ve východní Sibiři se má těžba zvýšit 3-4x. Ke konci platnosti strategie by plynovody měly disponovat přepravní kapacitou 325 mld. m3 směrem na západ, 80 mld. m3 by se mělo dát bez potíží transportovat do asijsko-tichomořského regionu. Osmdesát procent stavebních pozemků by v roce 2035 mělo disponovat plynovou přípojkou. Uhelný průmysl se bude koncentrovat hlavně na Kuzbase, v Jakutsku a Chakasiji, vyžádá si také velké investice do železniční infrastruktury, což se bude týkat hlavně Transsibiřské magistrály a BAMu. Mořské přístavy se budou rozšiřovat tak, aby zvládly velké navýšení exportů do Asie, na Blízký východ a do Afriky. Do roku 2035 má v Rusku vzniknout jednotný elektroenergetický komplex, který se má modernizovat tak, že ztráty elektřiny v přenosové síti klesnou na 7,3 %. Na zajištění dodávek elektřiny do odlehlých míst se mají v rostoucí míře podílet OZE, stát slibuje podporu exportu engineeringu a služeb v oblasti OZE. Tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky, chce vláda také vidět větší využití geotermální energie. V teplárnách se má podíl výroby elektřiny vyšplhat na čtyřicet procent. Ochrana životního prostředí, změna klimatu Má začít fungovat celonárodní systém monitoringu skleníkových plynů, na ropných vrtech se má minimalizovat spalování doprovodného plynu. Rusko se chce aktivně podílet na tvorbě mezinárodních ekologických pravidel. O čtyřicet procent se má zvýšit zachycování pevných částic (2035). Veřejnost by měla mít přístup k informacím o ekologické situaci a nastalých haváriích. Nejdůležitějším cílem je snížení emisí skleníkových plynů na 70-75 % úrovně z roku 1990. Zajištění technologické nezávislosti a konkurenceschopnosti Průzkum nalezišť by se měl zjednodušit a zrychlit, soukromé investory by do prospekce měly přilákat daňové úlevy. Měly by být zakázány technologie s negativním dopadem na životní prostředí, čistší a lepší způsoby těžby by měly zvednout koeficient vytěžené ropy na 38,7 % (2035). Stát by měl dát vzniknout národnímu energetickému informačnímu systému, ten by měl umožnit lepší prognózování a analytickou činnost. Podpora lokalizace výroby dnes dovážených technologií by měla zajistit, že ruská energetika bude stát na ruských technologiích. Celá jedna příloha strategie je věnována taxativnímu výčtu technologií, které by se do roku 2035 měly začít vyrábět v Rusku. Digitalizace by měla prostupovat celým energetickým systémem, s ohledem na rozlohu země je důležitá dálková diagnostika stavu klíčových uzlů a zařízení. Tři čtvrtiny velkých energetických firem by za patnáct let měly prokazatelně inovovat (dnes je takových 6,5 %...). Zlepšení fungování státu v energetice Firmy by měl potěšit slib nezvyšovat jim nejméně pět let fiskální zátěž, spotřebitelé by měli dostat transparentní cenotvorbu za dodávky energií, ideálně s pomocí burzovních mechanismů. Přísnější a důslednější kontroly průmyslové bezpečnosti by měly dokázat snížit počet havárií o pět procent ročně. Investice do dlouhodobých aktiv energetických společností by do čtyř let měly vyrůst o 35-40 %, za patnáct let by se měly dokonce zdvojnásobit. Mezinárodní vztahy v energetice Rusko počítá s udržením své pozice mezi nejdůležitějšími exportéry energetických surovin, nově by chtělo také hrát důležitější roli mezi dodavateli energetických strojů a zařízení. Politicky chce udržovat co nejlepší vztahy s dalšími exportéry ropy, k čemuž by měli sloužit i nově zřízení energetičtí atašé na ruských ZÚ. I na nich bude záviset, jestli se podaří splnit cíl, aby do roku 2035 padesát procent ruského exportu energetických surovin směřovalo do asijsko-tichomořského regionu. V mezinárodních energetických organizacích by se měl navyšovat počet ruských občanů. Závěrem:Věcný a střízlivě psaný dokument dává pochopit, že ruští energetičtí stratégové velice dobře vědí, co se ve světové energetice děje. Místo tlaku na tolik potřebnou zásadní transformaci celého sektoru však plánují mírnou a postupnou změnu, která nebude příliš nikoho bolet. Důvod je zřejmý, dnešní Rusko si radikální změny nepřeje, navíc v tak důležitém oboru.Pro naše dodavatele může být čtení strategie hořko-sladké. Potěší plánování investic do známých a vyzkoušených technologií a provozů, kde se mohou uplatnit naše výrobky a kompetence, zarmoutí ale tlak na co největší lokalizaci tj. přenesení výroby do Ruska. Tento trend, přes všechna klopýtnutí, je jednou z konstant dnešní ruské ekonomické politiky a neexistuje důvod si myslet, že by se to v dohledné době mohlo změnit. Podle principu „Chceš u nás prodávat? Tak tady investuj“ budou naše firmy stále častěji stát před dilematem, jestli se v Rusku odhodlat investovat nebo si zvyknout na všechny potíže, často i nemožnost dodávat na ruský trh, které by snahy o čistý export z ČR provázely. Obavu nemusejí mít jen dodavatelé jedinečných výrobků a technologií, u nichž ani za patnáct let nehrozí, že by se mohly začít vyrábět v Rusku. Tomáš Hart, obchodní rada, Velvyslanectví ČR v Moskvě (MZV.cz, 15.07.2020) Nahoru Článek je zařazen k tématu: Analýzy, rozbory
|
|

Kurzy valut


![]() Z událostí a akcí pořadaných významným partnerem Systému i-RU.CZ | ![]() Blog o tom, co si myslí nebo myslel vydavatel stránek i-RU.CZ (iRUCZ.RU) | ![]() Servis zveřejnění pozvánek a zpráv, akcí. | ![]() Co očekávat v roce 2019 a letech nadcházejících ? Volné i uzavřené texty. | ![]() ´OKNA DO RUSKA´ Příští VŠ odborníci - rusisté a znalci hospodářské ruštiny se svými zaměstnavateli |









cz