V mezinárodním obchodním styku, např. česko-ruském, může nastat situace, kdy obchodní partner nesplní své závazky vůči druhému smluvnímu partnerovi.
Vymáhání pohledávek v mezinárodních obchodních vztazích přitom nemusí být jednoduché.
Co hraje roli a na co je dobré myslet při sjednávání obchodních smluv?
Pokud je nutné vymáhat nesplněnou pohledávku, je důležité, jakým právem se obchodní vztah, eventuálně pohledávka řídí, u kterého soudu je možné podat žalobu a kde lze rozsudek vykonat. Při sjednávání obchodních smluv je možné tyto faktory ovlivnit. Pokud se však jedná o mimosmluvní pohledávku (náhrada škody, bezdůvodné obohacení), pak je nutné je určit za pomoci právních předpisů.
Právo, kterým se pohledávka řídí (tj. rozhodné právo) odpovídá na otázku, zda se chcete opravdu domáhat toho, co Vám po právu náleží, tedy zda se jedná o závazek platný, zda není promlčený, kterých nároků a v jakých lhůtách se můžete domáhat. Strany se přitom mohou dohodnout, že jejich vztah se bude řídit jakýmkoliv právním řádem, tedy i právem země, kde žádná ze stran nesídlí či nepodniká.
V některých případech se vztah může řídit mezinárodní smlouvou, pokud státy, ve kterých smluvní strany sídlí či podnikají, jsou smluvními státy takové smlouvy (např. Úmluva o mezinárodní přepravě nebo Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží, jichž jsou Česká republika i Rusko smluvními státy).
Jestliže se však smluvní strany na právním řádu nedohodnou, na vztah nedopadá žádná mezinárodní úmluva nebo se jedná o závazek mimosmluvní, např. náhrada škody způsobené dopravní nehodou, je potřeba právní řád určit analýzou rozhodných skutečností.
Soud rozhodující o případné žalobě si otázku posoudí pravděpodobně podle pravidel toho kterého státu, které určují právní řád pro případy s mezinárodním prvkem.
Proto je rovněž důležité, u kterého soudu či orgánu je možné podat žalobu. I příslušnost soudů určitého státu k rozhodnutí o žalobě je možné si smluvně písemně dohodnout. Volbu soudu je přitom možné provést jak před vznikem sporu (tedy např. zakomponovat ustanovení o příslušnosti soudů přímo do smlouvy pro všechny spory, které mohou vzniknout), nebo i později po vzniku sporu pro jeden konkrétní případ, a založit tak např. příslušnost soudů státu, kde má věřitel své sídlo.
To by pochopitelně mohlo znamenat nevýhodu pro protistranu, neboť řízení bude vedeno v jiném státě, v jiném jazyce, podle procesních pravidel tohoto státu, což může přinést zvýšené náklady na cestování do místa konání soudního řízení nebo i zvýšené náklady na právní zastoupení.
Nevýhodou soudního řízení může být i zdlouhavost řízení způsobená doručováním písemností do jiného státu. Česká republika a Ruská federace (tedy dříve ČSSR a SSSR) uzavřeli dohodu o právní pomoci, podle které se doručování provádí prostřednictvím Ministerstev spravedlnosti, i tak však doručení jedné písemnosti může trvat až 6 měsíců.
Neutrální volbou může být založení příslušnosti některého rozhodčího soudu, ať již vnitrostátního, nebo mezinárodního. Takové řízení bývá méně formální, rozhodčí soudy postupují podle svých vlastních pravidel, doručuje se zpravidla přímo a je možné zvolit i místo konání a jazyk, ve kterém bude řízení probíhat.
Smlouva by však v takovém případě měla obsahovat rozhodčí doložku pečlivě formulovanou dle doporučení příslušného rozhodčího soudu. Pokud si smluvní strany příslušnost soudu nesjednají, určí se podle národních pravidel.
Tak např. české právo říká, že k českému soudu může být žaloba podána v případě, že podle českých právních předpisů je dána jejich příslušnost (tedy např. je v české republice sídlo žalované strany, že se zde nachází nemovitost, o kterou ve sporu jde, nebo na území České republiky došlo k události, která zakládá právo na náhradu újmy). Není tak vyloučeno, že na základě národních pravidel budou k řízení příslušné soudy v různých státech a že se budou strany žalovat navzájem u soudů v různých státech.
Když máte v ruce pravomocné rozhodnutí a protistrana ani po právní moci dluh nesplní, je nutné přistoupit k exekuci.
Exekuci je vhodné vést v zemi, kde lze očekávat nějaký majetek dlužníka. Pokud se jedná o stát, jehož soud vydal rozsudek, je situace jednodušší. Pokud však chcete či musíte vést exekuci v jiném státě, může být vyžadováno nejprve uznání rozsudku.
Uznání je proces, ve kterém stát (nejčastěji prostřednictvím svých soudů) rozhodne o tom, že rozsudek vydaný v jiném státě má právní účinky i na území uznávajícího státu.
Na základě již zmíněné česko-ruské mezinárodní smlouvy jsou některé rozsudky (např. v majetkových věcech) uznávány automaticky a strana, která má ve státě, kde se má rozsudek vykonat, bydliště nebo sídlo, může podat návrh na výkon rozhodnutí přímo k příslušnému soudu tohoto státu.
Při vyjednávání obchodní smlouvy lze tedy doporučit dohodnout se na rozhodném právu a dohodnout se případně na orgánu, který bude rozhodovat eventuální spor. Jejich nesjednání by mohlo přinést nejistotu, nepředvídatelnost a zvýšené náklady na analýzu rozhodného práva a soudu příslušného k rozhodnutí sporu.
Bezplatný Newsletter
Vložte svůj email a odebírejte pravidelný Newslwetter (2-3x týdně)
Aktuálně 179 stálých odběratelů. Připojte se!
Žádný spam, vždy je možno se odhlásit!
Pokud ne, můžeme to společně vylepšit. Pošlete nám klíčová slova, termíny, o kterých byste chtěli (v souvislosti s tímto článkem) příště číst. Vyplatí se vám to!
Uložte si či sdílejte článek v sociální síti (po registraci zdarma)
Dnes: 4826 reg.uživatelů, 36221 článků,
Akce Česko ruské spol.
Editorial
Kalendář výstav, akcí 2021+Archiv
Analýzy, rozbory
FESTIVAL 
irucz.ru sales
