i-RU.CZ - Mnichovská tragédie: Zamyšlení o tom, čemu učí osud Československa
ALTA zmodernizuje uljanovský závod na výrobu obráběcích strojů | Podnikatelský ples Komory SNS na Žofíně poosmnácté (FOTO) | Energetika i turismus. Skončilo zasedání česko-ruské mezivládní komise | Velvyslanec Vítězslav Pivoňka na pracovní návštěvě v Orlovské oblasti  | V Prostějově spustí ruskou investici do výroby flexibilních obalů za 100 milionů eur  | Kombinát na zpracování zlatých rud za 10 miliard korun postaví v Rusku podnikatel Alexander Nesis a Petr Kellner | Výměna ČR s Ukrajinou se dynamicky zvyšuje. Nárůst činí 16 procent a obchod přesahuje 50 miliard korun | Byznys: Rusko roste pomalu, vláda ho chce postrčit vpřed. Je to šance pro české investice, tvrdí Pavel Bobošík | České oficiální účastí na veletzích v Rusku v roce 2019 | Sergej Stupar o zájmu Čechů o Dálný východ. Úspěchy Zetoru, Alty, Brisku, L-410 a českých tramvají (Rozhovor, II. část) | Proč jsou vozy Škoda smontované v Nižním Novgorodě dodávány do ČR? (S. Stupar pro RIA NOVOSTI - 1. část) | K česko-tatarstánskému podnikatelskému fóru v Kazani (VIDEO) | V Kazani jednalo vedení Mezivládní komise pro spolupráci mezi Ruskem a Českou republikou | Návštěva delegace Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v Uzbekistánu | Diplomatický večer zemí SNS v Praze (FOTO) | Delegace českých podnikatelů navštívila Primorský kraj  | F. Masopust: Na ruském trhu jsme se tak trochu zbytečně zlikvidovali sami. Budoucnost však vidím optimisticky | Agrární reformy v Rusku šancí pro naše zemědělské stroje a moderní technologie | Český písničkář Nohavica převzal medaili od prezidenta Putina | Mezinárodní konference při příležitosti 100. výročí nezávislosti Československa | Podnikatelská mise na Ukrajinu 14. - 15. 11. 2018 (ve spolupráci s MPO) | Kazašská mise navštívila Česko, aby navázala spolupráci | Úspěch Festivalu České republiky v Moskvě. Přišlo 35.000 návštěvníků. FOTO a VIDEO | Ruský den 2018 v BRNĚ: Přetavit ekonomickou spolupráci i do politického dialogu (FOTO) | Rosatom: V Česku je možná maximální možná míra lokalizace výstavby nových bloků | Rusové mají zájem o zkušenosti z chovů koz v Čechách  | Masopust: České společnosti chtějí rozšířit svou přítomnost v Ázerbájdžánu (Video) | Výrobce podvozků ČKD Kutná Hora zkrachoval | Představenstvo podalo návrh na insolvenci PSJ, a.s. | Investoři z České republiky plánují na Čukotce vybudovat výrobu plastů - EastRussia | Firma ŽĎAS si pochvaluje výsledky rozvojové strategie | Kdo tvoří komunitu iRUCZ?  | Kabelovna Kabex: Místo úpadku prosperita | Čeští investoři postaví v Dagestánu systém hospodaření s odpady včetně závodu na jejich utilizaci  | Nová Lada Vesta předána jako odměna českým cestovatelům | Český velvyslanec v Moskvě Pivoňka a ruský ministr Manturov diskutovali o otázkách bilaterální spolupráce | Česká SEEIF Ceramic investuje do nového závodu v Magnitogorsku za 680 mln.  | Jihočeská Bauer Technics staví v Bělorusku kravíny a vepříny za miliardy. Kritizuje českou podporu exportu, kvůli tomu zakládá pobočky v jiných zemích | Aircraft Industries loni utržil 1,9 miliardy korun a prodal 11 letadel do Ruska a jedno do Indonésie | Česko-ukrajinské podnikatelské fórum (FOTO) | V Ostravě jednal Byznys-den EAHU (Foto) | Čeští podnikatelé chtějí rozšířit obchod s Kaliningradem | V Praze se schází I. zasedání Česko-ruského diskuzního fóra (7. června) | Podpora výstavby nových jaderných bloků ROSATOMu - AATNA | Česká firma dodá na Ukrajinu desítky obrněných vozidel a samohybných houfnic. Obchod za stovky milionů | Českým strojírnám NOPO rostou dodávky do Ruska. Dodávají Škodě a Audi | Čeští letečtí výrobci se předvedli v Moskvě | Česká republika chce vrátit podíl na objednávkách Rosatomu v Íránu. Kommersant | Z mise Komory SNS do Vladimírské oblasti (Video) | RegioJet zahájil provozování služeb na Ukrajině | Česká kosmetika míří do Kaliningradu | Na Ukrajině zahájī montáž nového SUV Škoda Karoq | Kaluga s Pardubicemi připravují partnerství a přímé letecké spojení  | Velvyslanec předal státní cenu RF předsedovi České asociace rusistů a Česko-ruské společnosti  | Česká Farmtec a.s. může v Baškortostánu založit nový společný podnik | Naše aktuální hospodářské vztahy s Ruskem. Diskuze expertů (Video) | Unikátní stroj k hlubinné těžbě soli sestavili pro ruského odběratele v Ratíškovicích  | Pozvánka pro české výrobce potravin – představte své produkty zástupcům ukrajinských maloobchodních řetězců (Kyjev, 13. 3. 2018) | Sankce omezily spolupráci ruského strojírenství s evropskými partnery, výjimkou je Česko | Škoda JS dodá zařízení pro systém snižování vnitřního tlaku v třetím bloku Rovenské JE | Česká farmaceutická firma přesouvá část výroby do Ruska | Podnikatelé očekávají dopady dohody mezi Arménií a EU: rozhovor s českým velvyslancem v Jerevanu | Společnost TEDOM dokončila výstavbu kogeneračního zařízení v Rusku | Vemex v Česku končí, velké zákazníky převezme další firma patřící Gazpromu | Zahájen prodej letenek Moskva – Karlovy Vary. Letecká společnost POBEDA  | České firmy v Rusku očekávají hospodářský růst  | Koh-i-noor expanduje, investuje desítky milionů do prodejen v Rusku | Ruská dcera plzeňské Škody dodá další vozy metra do Petrohradu | České firmy v Moskvě podepsaly kontrakty za 19 miliard korun, další budou v Jekatěrinburgu | Obchodování s Ruskem se začíná odrážet ode dna. Letošní růst je 12,1 proc. (AMSP) | Před cestou do Ruska poskytl prezident Zeman tamním médiím interview (Video) | O výsledcích práce pobočky AsstrA Heavy Lift | Delegace z Kolské atomky navštívila JE Dukovany | Aktuální stav v obchodování s Ruskem. Video s rozhovorem F. Masopusta | Z tradičního´Ruského byznys dne 2017´ v Brně. (FOTO) | SIGMA DIZ spol. s r.o. dodá do JE ´Kurská-2´ čerpadla za 210 milionů korun | V Uljanovsku slavnostně spouštějí nový závod české firmy HESTEGO | V Řeži slaví 60 let od první jaderné reakce v ČSR (Foto a video) | Česko ve´hře´ velmocí? Americké miliardové investice na Ukrajině potečou přes tuzemské firmy | DWN: Česko chce získat titul ´ruského plynového uzlu´ v Evropě | O lokalizaci výroby v Rusku jednal S. Stupar v ČZ a.s. - divizi TURBO a ve společnosti Řetězy s.r.o. | Astana EXPO-2017: firma Hedviga zabodovala s výrobou elektřiny a tepla ekologickým rozkladem komunálního odpadu | OOO Vagonmaš ze skupiny Škoda vyrobila vozy metra pro Petrohrad | Kazakh-TV: Česká republika na EXPO-2017 (Video) | Lídry v importech osobních automobilů z Ruska se stalo Česko, dále Ukrajina a Lotyšsko | Spolupráce významných českých a ruských regionů posíluje | Do Chakasie jede velká česká delegace cestovatelů a podnikatelů  | Češi nestíhají opravit klíčovou silnici v Moldavsku Kritika OHL ŽS  | Komisař Jan Krs: Český pavilon na Expo Astana je trhákem (Video) | EXPO ASTANA 2017: Nekomerční, a přece úspěšní | Transporta z Chrudimi krachuje. Firmě zlomily vaz sankce vůči Rusku | LOM Praha a ROE zvítězily ve výběrovém řízení NATO na opravy vrtulníků Mi-17V5 z Afgánistánu | ČEB podpořila Papcel 2,5 miliardami | Škoda Electric dodá pohony pro obří důlní vozidla BELAZ | Česká republika věří ve zvýšení turistického proudu z Ruska v roce 2017 o 30 proc.  | ´Poznávání je cestou ke spolupráci´. Česko ruská společnost bilancovala a má nové vedení | ´Byznys si vždycky cestu najde´, říká ministr Havlíček před mezivládkou v Moskvě | Traktory značky Zetor se budou montovat u Moskvy | Krušovice ze Lvova. Ukrajinský filantrop chce vařit české pivo  | Ukrajina chce hlubší ekonomickou spolupráci s Českem, v leteckém průmyslu už probíhá | Unistav postaví v Rusku chemičku za 3,5 miliardy (HN) | Zasedání bělorusko-české komise pro hospodářskou spolupráci proběhne 16. až 17. května v Praze | Český byznys má zájem o rostovský agroprůmyslový komplex (Video) | ČEB financuje dodávku Papcelu do Ruska | Tatra zvažuje výstavbu nové továrny v Arménii | Neopouštějme ruský trh, české firmy tam mají velké renomé, vyzývají experti | MPO ČR hostilo 9. zasedání česko-kazachstánské Mezivládní komise | Škoda montuje své SUV Kodiaq na Ukrajině. E15 | Společnosti s ruskou účastí začínají v ČR tlačit na domácí firmy v tradičním byznysu  | Export Sverdlovské oblasti do ČR v roce 2016 vzrostl 2,5 krát. Příprava Labara Rus | Němečtí ekonomové navrhli vytvoření zóny volného obchodu s Ruskem | Turkmenistán: Výstavba plynárensko-chemických komplexů – příležitosti pro české firmy | Firma SOR Libchavy se prezentovala pro vedení města a dopravního podniku v Kaunasu  | Fruko přesouvá výrobu šumivých vín z Jindřichova Hradce do Ruska | Záštitu nad ´Stříbrným lukostřelcem ČR - 2017´ převzala Česká centra MZV ČR | Česká republika otevřela honorární konzulát v Kyrgyzstánu se sídlem v Biškeku | Dukovany a Temelín: Rusové nabízejí moderní reaktor III+ generace a úvěr do výše 80 proc. ceny | Novým velvyslancem Ukrajiny v ČR byl jmenován Jevgenij Perebijnis  | Česko má zájem o nákup plynu z Ázerbájdžánu v rámci ´Jižního plynového koridoru´ | Příležitost pro české firmy: Rusko plánuje vybudovat nové spalovny a rekonstruovat ČOV | Země Evropské unie sankcemi proti Rusku ztratily více než 17 miliard eur (Video) | Turisté z Ruska se po dvou letech vracejí do České republiky  | Dodávka tramvajových výhybek z Prahy pro ruský Smolensk | Dukovany? V Praze se řešila elektřina budoucnosti, přijeli hosté z ciziny | Český výrobce kočárků se rozhlíží v Čeljabinsku. Chtěl by zde lokalizovat výrobu | Protiruské embargo doléhá na české mléko. Madeta omezuje jeho výkup | SOR Libchavy zvažuje lokalizovat výrobu elektrobusů v Rostově na Donu (Video) | Pozice Čechů na ruském trhu obsazují firmy z Asie, Japonska a Latinské Ameriky. F. Masopust pro Sputnik  | Češi jsou nám v jaderné energetice nejbližší, dodávají nám za miliardy, říká Titov z Rosatomu (HN) | Škoda JS rozšiřuje spolupráci s Rosatomem | V Samarské oblasti by se mohl vyrábět český L-610 | České tramvaje mají v Samaře šanci na prodej i společnou výrobu | České firmy jsou připraveny zúčastnit se modernizace Běloruské ekonomiky (Video) | Zahraniční přepravci budou platit za povolení na cesty Ruskem dvakrát více | České firmy si chtějí dovézt tisíce dělníků z ciziny. Stát chce hlavně Ukrajince, i jako alibi | Prezident Republiky Tatarstán na jižní Moravě. Doprovází jej hejtman Hašek | Pacovské strojírny postaví minipivovary v Gruzii a Izraeli | Ruské letadlo Fregat Ecojet budou stavět v Evropě | Čeští investoři volí lokalizaci výroby v Rusku | Česko restartuje obchod s RF: obnovení práce mezivládní česko-ruské komise | Česko investovalo do ázerbajdžánské ekonomiky přes 1 mld. dolarů. Setkání podnikatelů v Baku. (Foto) | Kirovskij závod přiveze do České republiky desítky traktorů  | Velvyslanec V. Remek otevíral nový závod na výrobu autokomponentů Brano Group ve Kstovu | Pro posílení exportních aktivit zemědělců (EGAP) | Český export textilu a oděvů do Ruska letos nepřevýší jednu miliardu korun | České firmy v Bělorusku. Ze semináře Komory SNS: ´Novinky v legislativě pro podnikání v Bělorusku´ | Zeman uvažuje o cestě do Ruska, v plánu má i Vietnam a Indii | EGAP: Bojíme se krachu dalších firem v Rusku (Hospodářské noviny ) | Slovenské ´biologické zbraně´ pro Rusko | Vítkovice dodají magnet urychlovače částic ruskému CERNu v Dubně u Moskvy | Agrární komora ČR: Ze sankcí bude pravděpodobně nakonec profitovat Rusko | HK ČR a EGAP podepsaly memorandum o spolupráci | Češi postaví v Bělorusku farmu za tři čtvrtě miliardy  | Experti: Zásoby jaderného paliva v Česku by se měly zvýšit až na 4 roky | Česká TRIMILL a.s. založí výrobu v Uljanovsku za 10 milionů eur | Na trzích v Kazachstánu existují pro české vývozce značné exportní možnosti. Ministr zemědělství Jurečka | Informace z prezentace českých firem z odvětví leteckého průmyslu v Moskvě  | Ruské sankce drtí mlékaře v Česku, už přišli o miliardu. Žádají dotace | O zasedání česko-ruské pracovní skupiny pro průmysl
i-RU.CZ
Statistiky Dnes: 4772 reg.uživatelů, 32897 článků,
1435 nabídek, 914 poptávek, 852 odkazů, aj.
REGISTRACE ZDARMA :
Pro jednotlivce         Firmy/Organizace
Sponzoring

iRUCZ.RU - české stránky - Svět spolupráce a ruštiny

ruská verze  Přejít na ruskou verzi              česká verze  Přejít na čekou verzi
NovinkyZprávyAnalytikaNabídkyPoptávkyJOBSlovník Č-RS@bačkaFirmyProduktyUbytováníKonferenceSlužby i-RU.CZ
O serveruFAQRegistraceVšeobecné obchodní podmínkyMapa serveruPDANahlasit chybuPoslat infoKontakty
Česká republikaNěměcko Polsko Slovensko Ukrajina Ruská federace Kaliningradská oblast Maďarsko Rakousko Bělorusko Litva Lotyšsko Estonsko Moldavsko Evropa







      Kliknout pro nápovědu     Rozšířené... >>>






NABÍDKY a POPTÁVKY - profesionálních partnerů - Systému iRUCZ.RU nebo - v ruštině" Více...>>>

AKCE: Proužková reklama - cena od 345,- Kč. vlcek@irucz.ru Podrobněji...>>>


Mnichovská tragédie: Zamyšlení o tom, čemu učí osud Československa


Téma národních zájmů se v době "všude se vyskytující" globalizace stalo nemoderní. Náhle se však znovu objevilo v centru veřejného diskurzu kvůli vleklé krizi celého liberálního megaprojektu západu.

Autor stati: Alexander Borisov, profesor MGIMO, Rusko, doktor historických věd. Časopis ´Měždunarodnaja žizň´.

"Konec dějin", naivně představený F. Fukuyamou jako triumf "americko-centrického" světa, obtočil svět jen další vlnou velkých rozporů jako "bolestivým přechodem" na nový, polycentrický ( multipolární ) světový řád.

"Věk nacionalismu" - tak ve zvláštním článku ještě v roce 2013 oznamoval vlivný americký časopis «The National Interest», podstatu nadcházejícího období.

Ilustrace zdroj AE News

Rub a líc

Mezitím historie učí, že zanedbávání národních zájmů pod tlakem vnějších okolností, nebo jako výsledek sobeckých očekávání "své" vládnoucí elity je nejen tragédií pro lidi v dané zemi, ale může to mít i dalekosáhlé mezinárodní důsledky.

V dlouhém řetězu událostí, které přivedly svět ke druhé světové válce (1939-1945), zaujímá zvláštní místo Mnichovská konference v roce 1938, která vešla do dějin jako spiknutí Británie, Francie s nacistickým Německem a fašistickou Itálií s cílem "mírového" vydání Československa Hitlerovi.

Ve skutečnosti Mnichovská dohoda, od které se důrazně distancoval Sovětský svaz, byla vrcholem politiky západních mocností formou "appeasementu" (uklidňování) agresora, ale i "bodem, odkud nebylo návratu" v přechodu z míru do války.

Jejím logickým důsledkem bylo podepsání dvoustranných smluv Británií, Francií a až mnohem později Sovětského svazu s nacistickým Německem, smluv - jejichž smyslem mělo být odvrácení od sebe hrozby agrese.

Dopadlo to ale tak, že egoistický zájem, postavený západními demokraciemi na úroveň státní politiky, porazil kolektivní odpovědnost.

A když se předválečná léta stala historií, řekne sovětský představitel Josif V. Stalin v přestávce konference na Jaltě (únor 1945) americkému prezidentu F. Rooseveltovi, lakonicky že kdyby neexistovala Mnichovská dohoda, nebylo by ani sovětsko-německo paktu o neútočení.

Prezident nenajde co odpovědět. Tím spíše, že Spojené státy alespoň formálně zůstaly od této "špinavé dohody" (zdánlivě) stranou.

V historické literatuře, jak zahraniční i ruské domácí, byly dávno odhaleny všechny hlavní akcenty události. Byli označeni hlavní viníci a spoluviníci ostudné tajné dohody, její oběti i jejich obhájci.

Jména premiéra Velké Británie Neville Chamberlaina, předsedy francouzské vlády Édouarda Daladiera, krvavých diktátorů německého vůdce Adolfa Hitlera a italského diktátora Benito Mussoliniho - jsou zahrnuty v knize paměti jako "velcí a malí darebáci".

Je tu ale stále velké historické zákulisí, odhalující roli těch, kteří nebyli na scéně v popředí, ale ve skutečnosti složitosti evropské politiky reálně ovládali a mohli odolat příštímu tragickému scénáři. Ale neudělali to.

Řeč jde o předválečné diplomacii Spojených států, kde pevnou nit událostí držel v rukou velký státník, velký mistr politických intrik a hry na rozpory - prezident Franklin Roosevelt. Ne náhodou jej v blízkém okolí označovali jako "lva a lišku" v jedné osobě.

V ruské domácí literatuře, jak sovětského tak post-sovětského období, do určité míry pod vlivem amerických studií ale i úlohou Roosevelta, jednoho z lídrů protihitlerovské koalice, byl (na rozdíl od jeho nástupce) vytvořen natolik idealizovaný obraz tohoto amerického prezidenta, jež je nyní přítomný i v soudobých ruských politických posudcích.

Nepochybně, v kritickém okamžiku světových dějin se Roosevelt chopil příležitosti a dal stranou ideologickou zaujatost, prokázal politickou moudrost, uzavřel spolu s Velkou Británií vojenskou alianci se Sovětským svazem.

Ale v předválečných letech, kdy se řešila otázka bude či nebude-li světová válka, USA (a to navzdory vší předváděné mírumilovnosti Bílého domu) úmyslně nadržovaly sílám bloku agresora - Německu, Itálii a Japonsku, a nezabránily jim nastolit svévoli a bezpráví v naději, že se ve svůj prospěch udrží dál od vojenského konfliktu. Jak tehdy ironicky poznamenal Winston Churchill: "Amerika se za nic nevměšovala a všem popřála jen to dobré."

Ideologickým podtextem této strategie byl americký izolacionismus nebo tzv. nevměšování do záležitostí světa, čas od času rozšířený politikou intervencionismu.

Představy o vnitřních pružinách americké politiky v tomto pro svět osudovém období poskytují dříve nepublikované materiály z archivu velkého amerického podnikatele, přítele prezidenta Roosvelta, (štědře financujícího jeho předvolební kampaně) multimilionáře Josepha Davise, jmenovaného koncem roku 1936 americkým velvyslancem v Sovětském svazu.

Na rozdíl od jeho předchůdce, pronacisticky smýšlejícího Williama Bullitta, Davis byl s Kremlem schopen navázat vztahy důvěry.

Je známo, že Stalin mu "oplácel jistou vzájemností" a věřil, že "s ním je možné něco společně řešit". Davis měl specifický úkol "zjistit vojenskou a hospodářskou sílu Ruska a poslat za oceán odpověď na otázku, která Roosevelta velmi vzrušovala, "na čí straně budou Rusové v případě války." 3

V tomto předválečném období v Moskvě dokonce prožívali jisté iluze o politice USA a doufali, že Washington bude schopen střízlivě vyhodnotit nebezpečí, pocházející z bloku agresora a posoudit význam spolupráce s Moskvou. Tím spíše, že v této fázi hlavní hrozby pro SSSR přicházely z Evropy a z Dálného východu.

Ve Spojených státech až dosud neprojevili vlastní sobecký přístup své zahraniční politiky. USA byly považovány za potenciálního partnera, ne-li spojence Ruska, a to zejména v záležitostech Dálného východu.

Mezitím Washington dělily od hlavních center konfliktu hladiny dvou oceánů, a svět byl "velkou šachovnicí", v níž zásadní význam mělo především rozmístění hlavních figur na hracím poli. Zvláště zřetelně to vyplývá, mluvíme-li o osudech tehdejšího Československa.

V době Mnichova (1938) byl Davis prostřednictvím reakcionářů na ministerstvu zahraničí USA zodpovědný za provádění Rooseveltových příkazů v hlavních městech Evropy. Působil jako "čestný zprostředkovatel" nepronikající (možná i svou mazaností) do všech detailů diplomatické taktiky svého šéfa.

Pokud se Stalinská hra s Hitlerem nezdaří a Německo v rozporu s uzavřeným paktem o neútočení ze všech sil napadne na Sovětský svaz, Davis se ukáže jako téměř jediný mezi malověrnými vládními úředníky ve Washingtonu, kdo veřejně prorocky prohlásil, že „Rusové ještě ohromí svět.“

Deník velvyslance Davise

Jen co 9. března 1937 vstoupil na svůj diplomatický post, Davis oznamuje mluvčímu Bílého domu Steve Earleymu: „Nelze si neuvědomit, že zde dozrávají síly, s nimiž bude do budoucna nutno počítat. V mírových podmínkách udělali ohromný hospodářský pokrok. Ale o světě lze jen snít. Německo a Japonsko je neustálou hrozbou".

1.června po krátké návštěvě Londýna a setkání s britskými politiky Davis do svého deníku napsal: "Všechno, co jsem jim řekl, co jsem viděl (v SSSR), udeřilo po jejich fantazii, ale mohl jsem také vidět, s jakou nedůvěrou se chovají k moci Ruska pod Sověty."4

Informace ambassadora Davise byla v rozporu s dobře zavedenými názory v západních metropolích o "slabosti SSSR", provázených informacemi o masivních represích a "čistkách" v Rudé armádě, jeho sklonu k "vývozu revoluce" a pod., což vedlo k mýtu o "kolosu na hliněných nohou" a nebezpečí pro západ při spolupráci s ním.

Zejména proto sovětská vláda, spatřujíce v Davisovi příznivce, vytvořila pro amerického velvyslance, cizince - na rozdíl od tradičně "uzavřených" - režim zvýhodněných podmínek.

V diplomatickém sboru měl zvláštní postavení, často se setkával se sovětskými představiteli a získával "z první ruky" zajímavé informace. Mu bylo umožněno, absolvovat několik studijních cest po největších průmyslových centrech, včetně nových průmyslových gigantů Sibiře a na Uralu.

Davis, postupujíc podle pokynů amerického prezidenta, zvláštní pozornost věnoval studiu potenciálu SSSR v případě velké války.

10.07.1937 říká prezidentský poradce Marvin McIntyre: "Anglie a Francie bagatelizují vojenskou sílu této vlády a Hitler - ne." Na konci července připravil velvyslanec pro prezidenta podrobný dokument s názvem "Význam ruského průmyslu pro obranu", v němž se uvádí: „Evropští vojenští pozorovatelé neoficiálně připouštějí, že Rudá armáda je na špičkové úrovni, z pohledu obyčejných vojáků a velitelů. Sovětský průmysl, soudě podle toho, co jsem viděl, Západ v případě války porazí".

28. července informoval McIntyre ministra zahraničí Cordella Hulla o zatýkání v armádě, a k vlně zvěstí o "nejistém" režimu Sovětů oznámil, že "pozice vlády a jejího režimu vypadá nedobytná v současné době a pravděpodobně i v dohledné budoucnosti." 5

Davis, jeden z mála na Západě v tomto období krize dostatečně střízlivě prověřoval sovětskou zahraniční politiku. Ve 30.letech minulého století, a to zejména poté, co Hitler přišel k moci v Německu, v Kremlu již uvažovali o tom, jak rozžehnout revoluční požár na Západě - ale jak se neocitnout v plné izolaci tváří v tvář frontě kapitalistických mocností. A k tomu nevyhnutelně vedla politika "umírňování" agresorů, iniciovaných hlavně Albionem, spojujícím tradiční antiruský imperiální syndrom s novou třídní nenávistí vůči bolševikům, při jisté nedůslednosti a výkyvům v Paříži za tajné podpory Američanů.

Sovětská diplomacie se linií na "pacifikaci" agresorů snažila zabránit ideou kolektivní bezpečností s podporou mechanismů Ligy národů, což Kreml považoval za základ snahy využít mezi imperialistických rozporů v duchu Leninského učení. Boj těchto dvou tendencí v evropské a světové politice dosáhl svého vrcholu během mnichovské krize.

To vše ne za oceánem, ale z bezprostřední blízkosti v Moskvě sledoval velvyslanec Davis a postupně ztrácel sobě vlastní optimismus.

01.9.1937 v rubrice s názvem "Evropská situace ve vztahu k Rusku," si v pracovní knize velvyslance zaznamenal tyto myšlenky: "Německo - je epicentrem bouře. K plánům Německa patří vylíčit komunismus jako sovětskou hrozbu civilizaci. Rusko je, podle mého názoru, opravdovým mistrem světa."

Z těchto úvah vycházely po té telegramy do Washingtonu. 3.listopadu oznamuje Hullu: "Sovětský svaz již představuje účinný faktor mezinárodního míru, a jeho význam neustále roste."6

Přitom Davise bylo možné jen stěží považovat za idealistu, závislého na stalinské propagandě. Situaci v SSSR viděl v celé její složitosti i tragičnosti. Byl v Moskvě na vrcholu masových represí, když jen v roce 1937, podle zprávy KGB připravené na pokyn N.S. Chruščova pro jeho známý "antistalinský tajný referát" k delegátům XX. sjezdu strany v únoru 1956, bylo 918.671 lidí zatčeno, z nichž 353.074 bylo zastřeleno7.

Můžeme snad pouze obdivovat schopnosti Davise nepodlehnout náladám, převládajícím tehdy vůči SSSR ve Washingtonu i na Západě obecně. Šestého října napsal ministru H. Kammingsu: "Tady, v Rusku, věci postupují podle obvyklých ruských způsobů. Jak to pochopit? Situace je zoufale znepokojující. Ale v čem jsem si naprosto jistý, že současná vláda se skládá z velmi schopných a silných lidí, kteří dobře ovládají situaci. Zprávy, které o tom pronikají do západní Evropy, ve smyslu, že se režim rozkládá a ve skutečnosti padá, jsou jen zbožná přání a neodrážejí skutečnost, která by mohla být podepřena fakty. Samozřejmě, je strašné a smutné sledovat, jak pokračují tyto popravy a já osobně budu vždy věřit, že tento v podstatě optimismem naplňující pokus o zvýšení životní úrovně mas je zašpiněn a deklasován politikou, která se uskutečňuje pomocí takových hrůz a tyranie ... Děje se tady skutečně tolik dobrého, že je to skutečně politováníhodné.

Mohou říct: a jak se to týká našeho tématu? Zcela bezprostředně. Mohutná propagandistická opona kolem SSSR vytvořená úsilím "mírotvůrců" (dnes bychom řekli sluníčkářů - edit.) vážně dezorientovala západní společnost vůči skutečným hrozbám, plynoucím od velmocí-agresorů, a z druhé strany zrodila velkou podezřívavost k politice a záměrům Moskvy. Zároveň byl Hitler dlouho vnímali jako jakéhosi "uraženého chlapečka", kterému se mělo pomoci dostat se zpátky na nohy, tj. uklidnit ho odstraněním nespravedlností Versailleské smlouvy. Koneckonců, na rozdíl od záhadného bolševického despoty Stalina (pamatujte: "Čingischán s telefonem", jak ho nazval R. Rollan) byl "náš", ze stejné evropské rodiny, i když ne bez vrozených vad.

Se zvláštní pietou ve vlivné části amerického vládnoucí elity přistupovali k Hitlerovi - osobností vyžadující silnou identitu v éře sociálních otřesů, géniu "korporativního státu."

A to již poté, co nacistický führer "vyšel z pod kontroly" a zvedá ruku nad největšími "zastánci appeasementu", a změnil se na "krvavé monstrum" a nepřítele lidstva. Do té doby byl znám jako muž pořádku v nepokoji zmítaném poválečném Německu a jako zásadový bojovník proti komunismu, schopný fascinovat davy, jež ztratily víru.

Američané ho brzy označili jako vynikající osobnost mezi anonymními postavami Výmarské republiky a dávali na něj pozor, dokud se nedostal k moci.

Zajímavé svědectví v tomto smyslu je v málo známých denících amerického vojenského atašé v Berlíně Trumana Smitha. Neskrýval své nadšení osobností a organizačními schopnostmi Hitlera, když se s ním poprvé setkal v roce 1922. "Velkolepý demagog". Zřídkakdy jsem slyšel tak logicky smýšlejícího a fanatického člověka. Jeho moc vládnout davu, musí bát, nekonečná" - napsal podle čerstvě zveřejněných zdrojů.

xxx -> Chceš pomoct s překladem? vlcek@irucz.ru

Хорошо зная о настроениях в США в годы «великого красного страха» и пальмеровского террора, Гитлер пустил в ход беспроигрышную карту в последовавшей беседе с американцем. Он подчеркнул, что его движение (тогда оно едва насчитывало 100 человек) преследует цель «противостоять марксизму», и далее предостерегал: «Если Америка не поможет германскому национализму, большевизм завоюет Германию. Тогда… русский и германский большевизм чисто из самосохранения нанесут удар по западным странам»9.

Особая тема - участие американских корпораций в восстановлении военного потенциала Германии в нарушение ограничений Версальского договора. Тема, которая не получила своего развития на Нюрнбергском процессе10. Оказывается, большой грех на душу взяло сталинское руководство в период подготовки процесса, вступив в тайный сговор с американцами, как стало известно из недавно опубликованных дневников генерала И.А.Серова, и осуществив своеобразный «размен» наиболее щекотливых с точки зрения интересов сторон вопросов. По свидетельству одного из руководителей советской контрразведки генерала П.В.Федотова, входившего в комиссию по подготовке процесса, «американцы пошли нам навстречу, сняв вопрос о секретных протоколах Молотова - Риббентропа 1939 года в обмен на то, что мы не поднимаем тему о финансовых связях США с гитлеровскими промышленниками11. Остается только гадать, сколько еще подобных тайн хранится в архивах у нас и за рубежом.

Интересно, что в наши дни известная реабилитация Гитлера на Западе началась даже не столько с публикации в ФРГ «по истечении срока давности» нацистской библии «Майн кампф» с 700-страничными «научными» комментариями, сколько с попыток отобразить «феноменальные» личные качества Гитлера, его гениальную «харизму»12. Надо прямо сказать, что авторы этих работ в погоне за скандальной известностью выглядят довольно беспомощно, пытаясь показать «магнетизм» фигуры нацистского вождя на фоне его кровавых преступлений. Остается только удивляться, что эта скользкая тема не получила пока адекватной оценки со стороны некоторых международных организаций, обычно внимательно отслеживающих любые покушения на проблему Холокоста. Как будто можно всерьез повествовать об «обаянии» маниакального приверженца «окончательного решения» еврейского вопроса в отрыве от газовых камер Освенцима. Правда, кровавый антисемитизм Гитлера почему-то не мешал заигрывать с ним администрации Рузвельта, в составе которой было немало лиц с еврейскими корнями.

Ревизионистская держава

А в Москве, по мере обострения ситуации в Европе и на Дальнем Востоке, внимание посла Дэвиса все больше переключается на военные вопросы. Его единомышленником в оценке «намерений и потенциалов» сторон был американский военный атташе полковник Филипп Феймонвилль, которого недолюбливали в военном ведомстве в Вашингтоне за независимый нрав и «симпатии к русским».

В апреле 1938 года, то есть в самый канун общеевропейского кризиса вокруг Чехословакии, Феймонвилль по заданию посла подготовил обширный документ под характерным названием «Военная мощь Советского Союза», в котором дал оценку боеспособности Красной армии. В частности, он отмечал: «Красную армию на апрель 1938 года можно рассматривать как мощную военную организацию, состоящую из великолепных солдат, великолепных младших командиров и по меньшей мере неплохого старшего комсостава. Армия вооружена хорошим стрелковым оружием, имеет на вооружении очень приличные самолеты и превосходные танки. Ее артиллерия вполне удовлетворительна и быстро совершенствуется. Армия опирается на огромную оборонную промышленность, которая в высшей степени централизована и способна подчинить все ресурсы страны осуществлению программ вооружений».

И далее: «Оборонительные позиции Советского Союза в своей основе очень прочные. Было бы, по существу, невозможно в буквальном смысле слова завоевать Советский Союз. Враг мог бы скорее надеяться на внутренний крах советского режима, но Советское правительство, хорошо зная о такой эвентуальности, предпринимает все возможные предосторожности с тем, чтобы вооруженные силы сохраняли лояльность правительству и чтобы в стране не появились какие-либо оппозиционные группы, которые могли бы угрожать власти Кремля. В военном отношении Советский Союз может устоять в одиночку против любой комбинации из двух враждебных держав. Если бы Советскому Союзу угрожала военная коалиция из более чем двух держав, часть его территории, возможно, была бы оккупирована, но, скорее всего, нынешние Вооруженные силы Советского Союза не допустят решающего поражения и маловероятно, что вторгнувшиеся армии добьются окончательной победы»13.

Заметим, что этот документ, отражающий мнение посла и весьма прохладно встреченный в Вашингтоне, был подготовлен за три с лишним года до начала Великой Отечественной войны, когда Феймонвилль, вновь оказавшись в том же качестве в Москве, сумел сам проверить точность своих довоенных прогнозов. Эти прогнозы, разумеется, показывали конкретное соотношение сил на тот момент, когда Германия еще не набрала дополнительную мощь и ее легко можно было остановить именно во время Судетского кризиса. Отсюда, возможно, в свете последующих событий и несколько оптимистические оценки военного атташе о способности Советского Союза выдержать одновременное нападение двух агрессоров, скорее всего речь шла о Германии и Японии. Слава богу, что судьбе было угодно не испытывать Советский Союз на прочность в 1941 году нападением агрессора еще и на Дальнем Востоке, от которого СССР все время был на волоске.

По мере того как европейский кризис вступал в решающую фазу, голос посла из Москвы все больше диссонировал с превалирующими в Вашингтоне настроениями, особенно в оплоте консерваторов - Госдепартаменте. На смену Дэвису прибудет кадровый служака Лоуренс Штейнгардт, который будет пророчить Советскому Союзу после 22 июня 1941 года скорую гибель. Что касается самого Дэвиса, то известной проверкой его востребованности на ключевых постах явился многозначительный отказ Рузвельта на просьбу направить его главой американского посольства в Берлин. О многом говорил тот факт, что на смену либералу и ученому-пацифисту Уильяму Додду туда был направлен профашистски настроенный Хью Вильсон. «Смена караула» в ключевых точках ясно говорила о том, что в Вашингтоне на местах хотели иметь людей, понимающих его «генеральную линию» с полуслова по мере приближения международной ситуации к кульминации.

Честному Дэвису пришлось принять более скромное назначение на пост американского посла в тогда провинциальном Брюсселе. Но и оттуда он будет продолжать предостерегать Вашингтон о пагубности политики «умиротворения» агрессоров и важности сотрудничества с СССР. Перед тем как отбыть к новому месту службы, он направил государственному секретарю Хэллу обстоятельную телеграмму (в то время, заметим, было не принято как у нас, так и у американцев экономить на связи и ограничивать шифротелеграммы 3-5 страницами текста), в которой содержались такие шокировавшие Госдепартамент строки: «По моему мнению, следующее поколение станет свидетелем того, как эти люди здесь [в Советском Союзе] будут оказывать колоссальное влияние не только на положение дел в Европе, но и во всем мире… Великие силы таятся здесь и еще более великие силы вызревают. Они неизбежно вызовут далекоидущие последствия». Воистину, взгляд сквозь годы, хотя и чужой. Если бы мы сами еще умели не быть себе врагами!

В политике есть такое понятие, как «идеологическая зашоренность», или «неспособность сойти с взятого курса», какие бы факты ни ставили его под сомнение. Бывает трудно отказаться от полюбившейся цели, хотя все говорит о ее несбыточности, а то и о возможных роковых последствиях. Среди солидных монографий, приуроченных к 100-летию со дня начала Первой мировой войны, была одна работа, которая, может быть, в чем-то упрощенно называлась «Лунатики» («The Sleepwalkers»), - о государственных деятелях того времени, якобы против своей воли ввергнувших мир в первую кровавую бойню14. Скорее всего, большие и малые войны начинались как в результате стратегических просчетов, так и опасных идеологических заблуждений, принятия желаемого за действительное. В политике особенно трудно предвидеть результат, когда авантюрное начало сталкивается с традиционным, классическим. Простая арифметика здесь не помогает.

Вчерашний ефрейтор, или «богемский капрал», как презрительно называл его престарелый фельдмаршал Пауль фон Гинденбург, из рук которого Адольф Гитлер получил власть, не был традиционным политиком. Его представление о возможном и невозможном не укладывалось в рамки немецкой «реалполитик» и, наверное, повергло бы в ужас таких классиков старой школы, как Карл Клаузевитц или Отто фон Бисмарк. Его приход во власть объяснялся затянувшимся глубочайшим кризисом, поразившим Германию после проигранной мировой войны и навязанного ей несправедливого Версальского мира. Немецкие промышленники и финансисты ждали от него наведения социального порядка в стране и изменения правил конкуренции вовне, если потребуется с применением военной силы.

Их партнеры и конкуренты, прежде всего победители - англосаксы, видели в нацистской партии и ее вожде силу, способную противостоять социально враждебному Советскому государству. Нужно было только помочь «послевеймарской» Германии встать на ноги и не допустить ее преждевременного «схода с дистанции». Этой цели и служила западная политика «умиротворения», пиком которой и стал Судетский кризис. К моменту его возникновения нацисты имели уже большой опыт достижения поставленных задач в вопросах преодоления как военных, так и территориальных ограничений Версальского договора.

В рамках нашей темы нет смысла подробно останавливаться на всех «победах» Гитлера на дипломатическом фронте. Стоит лишь отметить, что этот опасный авантюрист каждый раз очень трепетал за успех очередного рискового предприятия и боялся получить по рукам от своих противников. За его внешней уверенностью скрывался животный страх. Красноречивым примером служил захват Рейнской демилитаризованной зоны в марте 1936 года.

Это был первый серьезный вызов европейскому миру со времен прошедшей войны и вместе с тем глубокий зондаж, если не сказать «разведка боем», позиции западных держав, прежде всего Франции. О том, что творилось в тот момент в душе нацистского фюрера, ринувшегося, как считали многие его приближенные, в чреватую крахом авантюру, можно судить по воспоминаниям одного из близких к нему людей - Альберта Шпеера. «Нервничая, Гитлер ждал первой реакции. В специальном поезде, в котором мы ехали в тот день (7 марта) в Мюнхен, царила от вагона к вагону напряженная атмосфера, исходившая из купе, занятых фюрером. На одной из станций в вагон было передано сообщение. Гитлер вздохнул с облегчением: «Наконец-то! Король Англии не вмешается. Он верен своему обещанию. Это означает, что все может сойти благополучно». «Тем не менее, - продолжает Шпеер, - он был чрезвычайно взволнован и даже позже, когда он вел войну почти против всего мира, всегда называл ремилитаризацию Рейнской зоны «самым своим отчаянным предприятием».

И далее Шпеер раскрывает, как блефовал Гитлер. «У нас не было армии, заслуживающей своего названия, в то время у нас не хватило бы боеспособности продержаться против поляков [немецкая армия насчитывала 100 тыс., а польская - 300 тыс. человек]. Если бы французы предприняли какие-либо действия, мы были бы легко разбиты, нашего сопротивления не хватило бы и на несколько дней. А о наших военно-воздушных силах тогда нельзя было говорить всерьез. Несколько гражданских «Юнкерсов-52», которым к тому же не хватало даже бомб»15.

Было бы чрезмерным упрощением, чем грешила советская историография, считать, что политикой главных «умиротворителей» руководил лишь один классовый инстинкт - стремление в нужный момент подтолкнуть Гитлера на Восток против Советского государства. На самом деле тесно переплетались многие факторы. Старые колониальные державы - Англия и Франция боялись требования Германии о возвращении ей колоний, потерянных по итогам войны, и поэтому были не прочь удовлетворить ее аппетиты в Европе. Американцам, как и немцам, вообще была близка тема «ревизии» Версальского договора, не оправдавшего их ожиданий, как, впрочем, и всего построенного на нем межвоенного мирового порядка с сохранением невыгодного им колониального компонента.

Это в следующем веке, выиграв холодную войну, американцы будут дорожить построенным на фундаменте их гегемонии мировым порядком, обвиняя Россию в «ревизионизме», а себя вместе с зависимыми от них европейцами изображать «охранителем статус кво». А в то смутное межвременье международная стабильность лишь на словах волновала Вашингтон. Тогда США выступали в роли ревизонистской «восходящей державы», как сегодня западные политологи нередко изображают Китай, стремились поживиться плодами «управляемого хаоса» в международных отношениях. Пресловутый изоляционизм был лишь оборотной стороной игры на мировых противoречиях с целью дестабилизации всей мировой системы.

Лучше Гитлер, чем Сталин

Известную роль в массовой психологии «умиротворения», особенно в восприятии его логики западным общественным мнением, играла запредельная цена победы стран Антанты в Великой войне, пока она была еще, как верили, первой и последней по своему масштабу и числу жертв. Западные политики умело играли на пацифизме, объясняя своим «миролюбием» потворствование агрессорам. Французы вколачивали огромные средства в «линию Мажино», надеясь с ее помощью оградить себя от новой агрессии из-за Рейна и не понимая, что в век мобильной войны время крепостей в духе инженерной мысли выдающегося военного инженера своего времени, маршала Франции, маркиза де Вобана навсегда ушло в прошлое. Во многом такая психология «осажденной крепости» порождала настроения обреченности, пораженчества и капитулянства, которые довели европейцев до потери национальной независимости. Боязнь новой крови привела к ее потокам в доселе невиданных масштабах.

Вот характерное свидетельство на этот счет одного из западных авторов. «Так же как и французы, - пишет он, - англичане были сильно ошеломлены ценой сухопутных сражений мировой войны. Три четверти миллиона англичан, или 9% всего мужского населения в возрасте до 45 лет, погибли, и полтора миллиона были ранены или отравлены газами. Английские лидеры всячески стремились избежать повторения такого побоища на континенте»16. Причем англичане, словно это было в ХIХ веке, а не в век авиации и, как потом оказалось, ракет, считали, что они вновь, как в эпоху наполеоновских войн, отсидятся за Ла Маншем, и поэтому активно подталкивали к «умиротворению» Германии более географически уязвимых и морально надломленных войной французов.

Как это ни покажется кому-то парадоксальным, но стратегия Гитлера, несмотря на всю его антикоммунистическую риторику, была куда меньше отягощена классовыми мотивами, чем действия западных демократий, и следовала скорее законам геополитики. Главным в этой стратегии было учесть печальный опыт недавней войны и не допустить заведомо проигрышной для Германии войны на два фронта. Прежде чем начать войну против России - главного препятствия на пути Третьего рейха к покорению Европы, надлежало обезопасить тылы, то есть разбить Францию и так или иначе нейтрализовать Англию. В отношении Соединенных Штатов Гитлер до последнего момента верил, что «великая еврейская плутократия» не станет вмешиваться в европейские дела и будет сохранять заявленный нейтралитет.

Именно в таком духе обсуждались вопросы военной стратегии на совещании Гитлера с высшими военными чинами рейха 5 ноября 1937 года. «Германская политика, - указывал он, - должна иметь в виду двух заклятых врагов - Англию и Францию, для которых мощный германский колосс в самом центре Европы является бельмом на глазу…» Перед немецким генералитетом была поставлена задача разгрома Чехии и одновременно Австрии, чтобы снять угрозу с флангов при возможном наступлении на Запад. При этом уже тогда расчет строился на том, что «Англия, а также предположительно и Франция втихомолку уже списали со счетов Чехию и согласились с тем, что когда-нибудь этот вопрос будет решен Германией»17. Роль Франции ставилась под сомнение в связи с подписанным ею в 1935 году договором о взаимопомощи с Чехословакией, который наряду с заключенным в том же году советско-чехословацким пактом о взаимопомощи вполне мог стать надежной гарантией суверенитета Чехословакии, разумеется при условии их точного и своевременного выполнения.

Малоизученная сторона дела - реакция приглашенных участников совещания, воспитанных в прусских военных традициях Бисмарка и Мольтке-старшего («политика есть искусство возможного», а война, как известно, «продолжение политики иными средствами»). Эта реакция со стороны большинства собравшихся была настороженной если не сказать скрыто-враждебной. Сказанное фюрером - нижним чином и дилетантом в вопросах военной стратегии - многим показалось верхом опасного авантюризма. Слишком мало прошло времени после позора Компьена и Версаля, еще свежа была горечь поражения и живо поколение проигравших, а Германия была слишком слаба и неподготовлена, чтобы всерьез думать о реванше. В результате в верхушке старого прусского офицерства, не принявшего догмы нацизма и испытывавшего откровенное презрение к личности нового вождя нации, начал зреть серьезный заговор.

Во главе его стояло все высшее руководство вермахта - генералы «старой школы» Бломберг, Фрич, Бек, Гальдер, бывший министр и мэр Лейпцига Герделер, статс-секретарь МИД Вайцзеккер и другие. Военный переворот был приурочен к вторжению немецких войск в Чехословакию. Его организаторам и в голову не приходило, что захват чужого государства может быть бескровным. Заговорщики связывали основные надежды на успех заговора с поддержкой извне, прежде всего из Лондона.

С этой целью в английскую столицу в августе 1938 года по поручению заговорщиков был направлен крупный прусский землевладелец, до 5 февраля того же года командир армейского корпуса в Бреслау Эвальд фон Клейст, где он был принят вторым человеком Форин-офис Р.Ванситартом и в то время еще оппозиционным У.Черчиллем. Большой любитель закулисных интриг, будущий британский премьер с энтузиазмом встретил немецкого эмиссара и, как мог, постарался воодушевить заговорщиков. Ему уже грезилось свержение Гитлера и его клики в результате военного переворота и восстановление монархии в Германии. Напротив, Ванситарт, полностью разделяя линию Н.Чемберлена на «умиротворение» Гитлера, хранил настороженное молчание.

Заговорщики весьма некстати своими действиями вносили элемент неопределенности и могли поломать отлаженную стратегию Великобритании. Не скрывая своего раздражения создавшейся ситуацией, премьер-министр 17 августа 1938 года сообщал свое мнение лорду Галифаксу, который незадолго до этого сменил колеблющегося А.Идена на посту министра иностранных дел: «Фон Клейст настроен воинственно против Гитлера и крайне жаждет возбудить своих друзей в Германии предпринять попытку свергнуть его. Он напоминает мне якобинцев при французском дворе во времена короля Уильяма, и я думаю, что мы должны пренебречь многим из того, что он говорит»18. Еще бы, не хватало того, чтобы ради сомнительной затеи оппозиционеров поставить под сомнение успех дела поддержки нацистов. В итоге Клейст, говоря по-русски «не солоно хлебавши», вернулся в Германию, чтобы сообщить своим товарищам обескураживающее мнение английского правительства. Дипломатический триумф Гитлера, достигнутый без единого выстрела, окончательно выбил почву из-под ног оппозиционеров и укрепил его положение среди высшего армейского офицерства.

xxxDuch poraženeckých nálad vůči rostoucí německé vojenské síle postupně ovládal starou Evropu. Začal se projevovat historický strach Evropanů před "tevtony" – "typickými Německými podněcovateli" (mnohých) válek.

"Mír za každou cenu!", "Lépe Hitler než revoluce", "Lépe Hitler než Stalin" - tak zastrašoval tisk tehdejší obyvatelstvo.

Tyto malomyslné nálady uměl John Davis vycítit. Na pokyn Roosewelta podnikl v létě 1937 cesty do 14 států Evropy. Bílý dům, který začal pociťovat určitý neklid ve vztazích se zákulisními aktivitami Angličanů, chtěl být v centru vývoje událostí v Evropě. Připomeňme čtenáři, že do "zvláštních vztahů anglosasů" bylo ještě daleko a Londýn hrál přesvědčivě samostatnou roli a z vysoka pohlížel na neobratné Američany na protilehlé straně Atlantiku.

Sovětská moc projevila velvyslanci Davisovi zvláštní náklonnost, když mu dovolila s jeho soukromou jachtou „Mořský oblak“, aby se mohl pohybovat v Leningradském přístavu a za doprovodu lodí baltského válečného loďstva v červenci vyplout na otevřené moře. Za měsíc trvající plavby vypracoval a odeslal do Washingtonu 12 obsáhlých hlášení o situaci v Evropě. V nich vyslovil domněnku, že válka vypukne pravděpodobně v roce 1938 nebo 1939.

Dancing situaci nazýval "sudem střelného prachu" a upozornil, že destabilita je vytvářena uměle a v konečném důsledku může propuknout (vyústit) v pohromu.

Po návštěvě Vídně a Budapešti Davice sdělil, že situace uvnitř i vně Rakouska je natolik zoufalá, že existuje reálná možnost, že Německo může pohltit Rakousko bez velkých složitostí prakticky kdykoli si bude přát.

V dopisu Eleonoře Rooseweltové, manželce prezidenta v závěru píše: Situace v Evropě je plná tragiky… Dnešní evropské myšlení je tak krátkozraké a spletité, že postupně ztrácíš naději. 19

Schylovalo se k nové válce v Evropě, ale mnozí politikové tomu nechtěli stále uvěřit s nadějí, že "vše nějak dopadne". K nim se řadil i československý prezident Edvard Beneš – jeden z hlavních hrdinů našeho příběhu.

Osobnost jistě rozporuplná, ale lze říci, že i důsledná, pokud hovoříme o přijetí odpovědných rozhodnutí. Davis se s Benešem setkal …
(pokračování - viz ZDROJ)

Zdroj interaffairs.ru, překlad iRUCZ

Původně publikováno 02.08.2017



Nahoru


Klíčová slova: mnichovčeskoslovensk

Související:
07.06.2017 Vadí národ? Komentář sociologa Jiřího Saka. První zprávy...
10.03.2017 Duchovní futurologie - Rusko (III.) - Hospodářství Ruska...

Článek je zařazen k tématu: Analýzy, rozbory

Odkazy:
RG.ru 22.09.2017 - Как расчленяли Чехословакию. Уличные фотографии о событиях последовавших после Мюнхенского соглашения 1938 года публикуются впервые 53 x
aeronet.cz 20.05.2015 - Mnichovská zrada očima Ruska a v čem Rusové vidí zradu ze strany Československa 89 x
  

Zdroj: http://interaffairs.ruPublikováno 22.09.2017

Počet zhlédnutí a aktualizace článku - po přihlášení.

Registrace ZDARMA

Diskuze - Vaše reakce (3) ...>>>

02.08.2017, 17:17:57 Mnichovská dohoda se dostala do učebnic jako akt věrolomnosti.
02.08.2017, 02:17:00 Jana -> Tak jen ať se už nic podobného potřetí
01.08.2017, 18:06:50 Tento „hanebný“ pakt považují mnozí historici za faktický počátek II.




Bezplatný Newsletter
Vložte svůj email a odebírejte pravidelný Newslwetter (2-3x týdně)
Aktuálně 145 stálých odběratelů. Připojte se!
Žádný spam, vždy je možno se odhlásit!

Našli jste, co jste hledali?



            Uložte si či sdílejte článek v sociální síti (po registraci zdarma)



NEJVÍCE ŽÁDANÉ SLUŽBY

* Nabídky / Poptávky distribuce CZ+RU
ZDARMA ...>>>

* Prezentace Firmy CZ+RU ZDARMA ...>>>

* Vložení Produktu CZ+RU
ZDARMA ...>>>

Jak získat plné kontakty
a přístupy do databází



* REGISTRACE -
více o výhodách...>>>



Nejnovější zprávy
Ukrajinské hutní závody investují do modernizace a...

20.03.2019

Prezident Nazarbajev odstupuje, v čele bezpečnostní rady...

19.03.2019

Na linkách Aeroflotu a Rossii zavedou tarify bez zavazadel

19.03.2019



Nejnovější nabídky
Komerční nabídka ukrajinské společnosti s ručením...

18.03.2019

Ruská společnost EDiRo z Čeljabinska, zabývající se...

27.02.2019

Soudní překlady ruského a ukrajinského jazyka. Překlady...

25.10.2018



Nejnovější poptávky
Komerční poptávka ukrajinské společnosti s ručením...

27.07.2018

Informace pro zájemce o umístění výroby v Bělorusku ...

21.07.2018

Hledají se zájemci o spolupráci s vlastním názorem na...

13.05.2018



Až skončí konflikt na Ukrajině

Tipujte o vyústění smutných událostí na východě


Ukrajina bude federalizována

2494
Země se rozpadne na několik států

1863
Ukrajina se sjednotí do původní podoby

292

Archiv anket  Kontakty





Euroasie Dálnovýchodní federální okruh Sibiřský federální okruh Uralský federální okruh Kazachstán Povolžský federální okruh Severozápadní federální okruh Centrální federální okruh Jižní federální okruh Gruzie Arménie Azerbajdžán Estonsko Lotyšsko Litva Bělorusko Ukrajina Moldavsko Střední Asie


   Generální partner i-RU.CZ



  Významní partneři i-RU.CZ


EGAP, a.s.




  Kurzy valut











Akce Česko ruské spol.Akce Česko ruské spol.
Z událostí a akcí pořadaných významným partnerem Systému i-RU.CZ
EditorialEditorial
Blog o tom, co si myslí nebo myslel vydavatel stránek i-RU.CZ (iRUCZ.RU)
Kalendář výstav, akcí 2019+ArchivKalendář výstav, akcí 2019+Archiv
Servis zveřejnění pozvánek a zpráv, akcí.
Analýzy, rozboryAnalýzy, rozbory
Co očekávat
v roce 2019 a letech nadcházejících ? Volné i uzavřené texty.
FESTIVAL <br>´OKNA DO RUSKA´FESTIVAL
´OKNA DO RUSKA´

Příští VŠ odborníci - rusisté a znalci hospodářské ruštiny se svými zaměstnavateli

Novinky Analytika Zprávy Nabídky Poptávky JOB Slovník Č-R Sobačka Firmy Produkty Ubytování Tendery Služby i-RU.CZ 
O serveru Nejčastější otázky ( FAQ ) Registrace Poslat info Bonusy Mapa severu RSS PDA Jako domosvkou stránku Kontakty Nahlásit chybu 



Asociace absolventů ruských (sovětských) vysokých škol    Agentura Rosbalt    www.VneshMarket.ru   Mir TV - televize SNS    www.RiaN.ru      Běloruská informační agentura Belta    www.HonorárníKonzulát-rf.cz    www.BusinessInfo.cz