Jaké jsou vztahy Evropy s Ruskem na počátku 2021? Názory ruského politologa

10.01.2021

Vadim Truchačev, kandidát historických věd, docent moskevské Ruské státní univerzity pro humanitní vědy se na zpravodajském serveru Vzgljad.ru 09.1.2021 zamyslel nad stavem a perspektivami vztahů jednotlivých zemí Evropské unie vůči Rusku na počátku roku 2021.

Začátek loňského roku nebyl pro vztahy mezi Ruskem a Evropou nejlepší, píše Truchačev:

Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian dal jasně najevo, za koho považuje naši zemi. "Je jasné, že Rusko představuje hrozbu pro NATO." Konstatujeme to zejména v oblasti kybernetické bezpečnosti. Rusko může také představovat nebezpečí pro své sousední země, o čemž svědčí ukrajinská krize,“ uvedl francouzský ministr na konci roku 2019.

Na konci roku 2020 se slova ujali politici z jiné hlavní „těžké váhy“ EU - z Německa. „Rusko zůstává hlavní hrozbou pro NATO,“ uvedl bývalý ministr obrany a spolupředseda expertní skupiny NATO Thomas de Mezières. Později současná šéfka německého ministerstva obrany a pravděpodobná budoucí kancléřka Annegret Kramp-Karrenbauerová vyzvala k rozhovoru s Ruskem „z pozice síly“.

A mezi francouzským a německým "objevem" přicházely zprávy z jiných evropských zemí a téměř odevšad, jakoby shodného tónu.

Například ve druhém čtvrtletí byla v centru pozornosti Česká republika. Tady se jednalo o nechvalně známou demontáž pomníku maršála Koněva v Praze, dále o "příběh" o údajné otravě místních protiruských politiků ricinem a podezření ohledně bývalého špióna ve prospěch českých orgánů, bývalého poradce šéfa Roskosmosu Ivana Safronova. Výsledkem byl téměř úplný rozpad rusko-českých vztahů.

Za jednoho z nejvěrnějších partnerů Ruska bylo do roku 2020 považováno sousedící Slovensko. Bylo tak do chvíle, než se k moci dostala "radikálně prozápadní parta" předsedy vlády Igora Matoviče a prezidentky Zuzany Čaputové.

Vyzývavě vyhnali ruské diplomaty, kteří přitom byli obviněni z účasti na vraždě etnického čečenského gruzína Zelimchana Changošviliho v Berlíně (v létě 2019). Bylo těžké si představit něco podobného v rusko-slovenských vztazích ještě před rokem. Nyní - kolik chcete.

Ke zhoršení vztahů došlo také s Rakouskem, které bylo v posledních letech jedním z hlavních partnerů Ruska v Evropě. V zemi se na začátku roku 2020 změnila vládnoucí koalice a vztahy s Ruskou federací se začaly sunout po nakloněné rovině. Došlo k tomu, že šéf rakouského ministerstva zahraničí Alexander Schallenberg obvinil Rusko ze "šíření dezinformací o koronaviru" po celém Starém světě. Ještě před několika lety ve vídeňských vládních úřadech tak ostře nemluvili.

Také Španělsko jsme nevnímali jako protiruskou zemi. Stalo se však, že soudce Joaquin Aguirre Lopez začal tvrdit, jako by snad Rusko chtělo v roce 2017 vyslat armádu na podporu separatistického bývalého předsedy vlády Katalánska Carlese Puigdemonta. „Skupina Rusů chtěla z Katalánska udělat zemi jako Švýcarsko ... a Rusko nabídlo Puigdemontovi podporu, pokud vyhlásí nezávislost, včetně vyslání deseti tisíc vojáků do Katalánska,“ uvedl soudce ve své zprávě. Španělské orgány jej nijak neopravily, a to navzdory zjevným bludům v prohlášení.

A co říci o zemích, s nimiž by si vztahy i tak zasloužily značného zlepšení? Například o Švédsku, kde ministr obrany Peter Hultkvist přímo spojil značné navýšení švédského vojenského rozpočtu s akcemi Ruska. "Bezpečnostní situace v našem bezprostředním okolí se změnila k horšímu, a to hlavně kvůli Rusku," řekl. Nu což, otevřeněji to už snad sdělit ani nešlo.

Vztahy s Nizozemskem v souvislosti s katastrofou letadla MH-17 nad Donbassem jsou zcela zmrazené.

V roce 2020 začal v Holandsku o této události soud a Rusko již bylo označeno za hlavního viníka. Nizozemské orgány se navíc rozhodly podat proti Rusku stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburgu. Mimochodem, na rozdíl od předchozích případů se místní premiér Mark Rutte od roku 2013 vůbec nesetkal s ruskými vedoucími představiteli. Dokonce ani čistě protokolárně.

Nejvýraznější však byly rumunské úřady. Poprvé od konce druhé světové války označily Rusko za jasného nepřítele. V nové národní obranné strategii Rumuni obvinili Rusko z agresivních akcí v regionu Černého moře a vyjádřili zvláštní znepokojení nad situací v Moldavsku a na Balkáně. Doposud tak mluvili pouze v Polsku nebo v pobaltských státech, o jejichž protiruských akcích jde psát vlastně každý týden.

Pouze Itálie a Maďarsko vypadají jako "lžíce medu v bečce s dehtem". Itálie (navzdory nespokojenosti partnerů v EU) přijala humanitární pomoc z Ruska na vrcholu první vlny epidemie koronaviru. Maďarsko (a opět v rozporu s názorem Evropské unie) se rozhodlo koupit šarži ruské vakcíny Sputnik V.

Obecně platí, že pouze v těchto zemích si nelze vzpomenout na žádné zjevné protiruské akce. Přitom - zástupci těchto zemí opakovaně hlasovali o prodloužení sankcí proti Rusku a jsou slyšet také protiruské hlasy u jejich opozice.

Tyto případy, ke kterým došlo v různých evropských zemích s velmi odlišnou životní úrovní, jasně ukazují, že pozice Ruska v Evropě jsou téměř beznadějné. Téměř všechny státy EU to Rusko do určité míry vnímají jako hrozbu, nepřítele, protivníka nebo alespoň rivala.

Proto by nás v Rusku nemělo překvapovat, že naše vztahy s EU jako celkem, tak i s jejími jednotlivými státy v nejlepším případě přešlapují na místě.

A rok 2021 pravděpodobně nepřinese zlepšení. Ukazuje se, že v evropských zemích zatím neexistuje požadavek na radikální změnu vztahů s Ruskem. Úplně jim dominuje protiruská rétorika.

Rusko se stalo jakýmsi výhybkářem, kterého si někdy vlastně připomínají, jen aby odvrátili pozornost Evropanů od jejich vlastních problémů nebo neshod v rámci Evropské unie.

Naše neshody s Evropou se neomezují pouze na Ukrajinu, Balkán, expanzi NATO nebo energetické otázky.

Srdcem ruské politiky je obrana vlastní suverenity, zatímco Evropané se zaměřují na „univerzální lidské hodnoty“, které "neznají hranic".

A dokonce i mezi těmi, kteří nemají rádi tyto moderní hodnoty, je mnoho přímých rusofobů. Jako například v Polsku.

To vše ale neznamená, že s Evropany není o čem mluvit.
Diskutovat je nutné, protože dialog je lepší než válka.

A stále máme ještě společné projekty. Nikdo by však neměl mít iluze.

Bude to rozhovor v nejlepším případě s oponenty, soupeři - s těžkými partnery. Rusko má velmi málo styčných bodů s evropskými zeměmi.

A Itálie a Maďarsko prozatím zůstanou příjemnou výjimkou z pravidla.

(vz.ru), iRUCZ


K tématu:

Ruská státní univerzita pro humanitní vědy (РГГУ) v Moskvě má více než 25 000 studentů. Byla vytvořena v roce 1991 jako výsledek sloučením Moskevské městské humanitární univerzity a Moskevské státní univerzity pro historii a archivy. Je to jedna z předních humanitních univerzit v Ruské federaci.


Související:

11.01.2021 Puškov pojmenoval tři hlavní problémy Ruska v roce 2021

Článek je zařazen k tématu: Analýzy, rozbory

Odkazy:
https://www.rsuh.ru/


Stránky i-RU.CZ připravuje Administrace iRUCZ.RU. ISSN 1214-3049. Kontakty.
Copyright © 2001-2021 RONA International v.o.s., člen HK ČR, Komory SNS a AARSVŠ.
Stránky jsou určeny jen k osobnímu užití. Texty neprocházejí jazykovými korekturami. Všechna autorská práva a obchodní známky třetích stran jsou majetkem současných majitelů.
Část materiálů na těchto stránkách je čerpána z veřejně dostupných zdrojů a partnerských webů. Provozovatel není vlastníkem autorských práv zde uvedených textových i obrazových materiálů, není-li v konkrétním případě uvedeno jinak.
Všechny informace jsou nezávazné a mají pouze informativní charakter. Používání obsahu www.i-RU.CZ nebo jeho částí je možné pouze s uvedením přesné citace a zdroje. Děkujeme.